Anenské lázně

Historie tohoto kousku země jako poutního a lázeňského místa začíná v roce 1967, kdy byly nad pramenem železité vody, odedávna považované za léčivou, zřízeny malé lázně sestávající z dřevěného domku a drobné kaple. V roce 1683 provedl Dr. Zeblitzer z Litomyšle chemický rozbor anenské vody, který sice jeho léčivost jednoznačně nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. První zmínky o lázeňském místě byly známé již v 17. století.

Zpočátku si zde místní selský lid ulevoval od svých neduhů chladnou vodou a přikládáním baněk. Postupem čase se Anenské lázně proslavily na celém leichtensteinském dominiu, jezdili sem za odpočinkem i vrchnostenští úředníci a měšťané.

K založení Anenských lázní se váže několik pověstí. Jedna mluví o Panillovi, králi Harmundarů, kterého jednou na lovu v horkém dni sužoval nesnesitelná žízeň, ale široko daleko nemohl najít žádnou vodu. Až přišel k vydatnému lesnímu prameni, ze kterého se žíní vyčerpaný král napil a hned se cítil svěží a silný. Nechal tedy pramen odborníky prohlédnout, a ti je označili za léčivý. Panillus pak nad pramenem nechal postavit dřevěnou lázeňskou budovu.

Jiná pověst vypráví o tom, jak v dávných dobách, kdy se zde rozprostíraly hluboké lesy, jel tudy urozený rytíž na koni. Trápila jej zákeřná oční choroba, kvůli níž kvapem přicházel o zrak, sotva že byl schopen vést svého koně, s nímž v dřívějších letech prošel mnoha bitvami. Náhlý výkřik dravého zvířete, který ozvěna v hluboké rokli mnohonásobně zesílila, splašil vznešeného oře. V divokém útěku přes houštiny a propastí běžel kůň se svým jezdcem, které nebyl sto jej zastavit. Rytíř namáhavou jízdu nakonec nevydržel a ocitl se na zemi. Naštěstí pád přestál bez vážnějích zranění. Měl však žízeň a v nastalém tichu uslyšel zurčet pramen vody. Rytíř si omyl svou tvář v prameni a jeho zrak zesílil. Ve zbožném zanícení spatřil ve vodě obraz Panny Marie. Na toto místo se častěji vracel a opakované mytí mu přineslo uzdravení. Na jeho pokyn byl pramen překlenut a na tomto místě byla postavena kaplička a lázeňský dům. 

Největšímu věhlasu se lázně těšila v dobách monarchie, ale podrobnější analýzy pramene nepotvrdily jeho léčebné účinky. Ve dvacátém století se budovy ještě využívaly jako rehabilitační středisko pro zraněné vojáky, ale po druhé světové válce celé místo chátralo. V roce 1951 otevřel Jednotný národní výbor v Pardubicích v Anenské Studánce pro potřebné občany Domov odpočinku, o které se staraly řádové sestry z Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti. Od roku 1964 se začal postupně měnit v Ústav sociální péče pro mentálně postižené dospělé ženy. Od 1.1.2003 je zřizovatelem Domova u studánky Pardubický kraj.

1951---1960
Kaple-1951---1960
Nadvori-1951---1960

 

Celý komplex prošel rozsáhlými stavebními úpravami, vytvářející příjemné prostředí, obklopené lesem, jehož dominantu tvoří vkusně upravené nádvoří s kapličkou, která nese letopočet 1756.

Kaple Panny Marie Pomocné

Kaple Panny Marie Pomocné je centrem areálu Domova u studánky. Vznikla v roce 1756 na místě straší dřevěné svatyně. Stojí na obdélném půdorysu s půlkruhovým závěrem, je sklenuta valenou klenbou s výsečemi, apsida oddělená mírně předstupujícím pasem konchou se třemi výsečemi K pravému boku přiléhá nevelká obdélníková sakristie s téměř plochou střechou přistavené až ve 2. polovině 20. století. Hlavní vchod má kamennou šambránu s dvojitým třapcem. Na tím je vsazena velká mušle chráněné do oblouku vzdutou římsou. Nad portálem v nice s mušlí ve vrcholu stojí moderní sousoší sv. Anny s Pannou Marií, vzniklé v roce 1931. Anna je zde ztvárněna jako starší žena hovořící nad knihou se svou dcerou Marií, v dívčím věku.

Hlavní průčelí vrcholí trojúhelníkovým šíttem rozděleným římsou na dvě čáti. Stěny se zaoblenými rohy jsou členěny lizénovými rámci. Interiér osvětlují dvě půlkruhem završená okna v bočních stěnách. Na hřebeni střechy stojí plechový sanktusník, ukrývající zvon. První zvon pořídil ještě pro starou dřevěnou kapli vrchnostenský duchovní Matouš Josef Hyessing. Vysvěcený byl v roce 1936. Pro vady v lití se však na něm záhy objevila trhlina, kvůli níž zvon notně ochraptěl. Nový zvon se pro kapli pořídil až v roce 1897. Byl 58 kg těžký a zasvěcení Panně Marii se dočkal 25. dubna. Nepřežil však první světovou válku. 4. října 1916 byl zvon zkonfiskován pro válečné účely. 26. července 19251 na svátek sv. Anny byl posvěcen další, nový zvon. Pořídili jej lázenští hosté a vážil jen 12 kg, stál 1.000,- Kč. Kmotrou mu byla Agnes Schmeizrová z Jablonného. Lázenští hosté při tom pod vedením místních učitelů zpívali čtyřhlasé písně. Zvon byl zasvěcen sv. Anně.Ani ten se však dneška nedožil. Postihla jej válečná rekvizice v lednu 1942. Nový zvon dostala věž kapličky až v roce 1971. Byl zavěšen 10.října. Vzešel ze Zbraslavské dílny Květy a Rudolfa Manouškových. Váží 29 kg a obíhá jej nápis: "Jan Nepomucký a Ave Marie LP 1970 ve Zbraslavi nad Vltavou".

Ve dvacátém století kapli potkaly dvě větší opravy, v roce 1931 a 1958. 20. ledna 2007 se v kapli za účasti královéhradeckého biskupa Dominika Duky sloužila děkovná mše na jíejí poslední zdařilou rekonstrukci, která proběhla v letech 2005-2006 a vyžádala si bezmála 900 000,- Kč. Finančně jej podpořil Pardubický kraj, ministerstvo kultury, českotřebovská farnost i obec Anenská Studánka.

 

Interir-kaple
Ndvo-s-kapl

 

Jednoduchý interiér ovládá střídmý historizující oltář se zlaceným věžovitým tabernáklem vrcholícím krucifixem. Kvádrová menza a další architektonické části oltáře pokrývá v zemitých barvách laděné mramorování. Nad hlavním oltářem visí obraz od Jana Umlaufa v kasulovém rámu, který původně zdobily bohaté rokokové řezby. Zobrazuje Pannu Marii držící malého Ježíška v náručí, jak sedí v oblacích, které nesou tři andělé oblečení v dlouhých tunikách. Nad její hlavou nese nahý andělíček věnec kvítků s mariánským  monogramem. Na vstupní stěně stojí na prostých dřevěných konzolách sádrové sochy Panny Marie Neposkvrněné a Nejsvětějšího Srdce Páně. Na bočních stěnách visí drobné obrazy křížové cesty malované na plechu.